O mně

K fotografování jsem tíhl už od mala, kdy jsem si hrával s babiččinou starou flexaretou. Na ní jsem se prvně učil jak správně, podle citlivosti kinofilmu, nastavovat expoziční čas a správnou clonu. Mnohdy jsem až následně při vyvolávání v temné komoře zjistil, že bezmála polovina kinofilmu je k ničemu. Naštěstí postupem času, drahé kino filmy vystřídaly SD karty a člověk se nemusel omezovat na 36 možných fotek v jednom filmu. Při studiu tvůrčí fotografie jsem si koupil první zrcadlovku a začal se učit i v profesionálních programech na postprodukci fotografie/videa. Zprvu jsem začínal na focení portrétů, ale kvůli spoustě přátel, kteří cvičí, fotím aktuálně nejčastěji fitness. Není však problém se domluvit na jakémkoliv focení.